Nacházíte se na: ČSSD – OVV Pardubice – Zprávy – Názory politiků – Jeden den Jindřicha Taubera na skautském táboře

Jeden den Jindřicha Taubera na skautském táboře

Datum: 29.srpna 2010

Pardubický zastupitel Jindřich Tauber strávil jeden den na skautském táboře pardubického 2. oddílu Grovanis.

Junáci vzhůru, volá den, luh květem kývá orosen... Za zpěvu skautské hymny se státní vlajka pomalu sune na vrchol stožáru. Začíná táborový den na skautském táboře. Na jednom takovém jsem se byl podívat v lese nedaleko Boru u Skutče.

Magistrát podporuje mnohé volnočasové aktivity. Skauti patří v Pardubicích mezi jednu z největších a nejaktivnějších organizací, která se věnuje práci s dětmi a mládeží. Každoročně dostávají dotaci jak na svou běžnou celoroční činnost, tak i na dětské tábory. Jako pardubický zastupitel jsem se chtěl podívat, jak takový program na skautském táboře vypadá.

Skautský tábor druhého pardubického oddílu byl postaven v moc pěkném místě. Útočištěm mu byla stará pískovna mezi Prosečí a Borem u Skutče obklopená krásnými borovými lesy. Přijel jsem hned po ránu. Děti ještě snídaly. Po nezbytné ranní hygieně začaly přípravy na ranní nástup. Děti se oblékaly do skautských krojů. Řadily se do svých družin. Za táborovou bránou se vlajková četa připravovala k slavnostnímu vztyčení vlajky. Vedoucím dne byla Linda. Ta všechny postavila do pozoru a vlajková četa za sborového zpěvu skautské hymny vyrazila vztyčit státní vlajku na táborový stožár. Musím přiznat, že to byl okamžik, při kterém běhal mráz po zádech. Ještě nikdy jsem nezažil, že by skupina lidí měla takovou úctu ke státní vlajce jako při tomto slavnostním, ale zároveň dennodenním rituálu. Jestli v našich dětech má něco zažehnout pocit vlastenectví, tak takovéto okamžiky toho jsou jistě schopny. Linda pak všechny táborníky informovala o denním programu. Dopoledne se bude dělat dřevo, dále je potřeba po deštích rozbahněná místa na tábořišti zakrýt větvemi. Před obědem si zahrajeme jednu etapu do táborové hry zaměřenou na poznávání ptáků. Po obědě a poledním klidu budeme batikovat trička a později odpoledne si zahrajeme další etapu táborové hry. A večer... Večer bude táborák.

Jak se říká bez práce nejsou koláče. Na tomto táboře by určitě platilo, že bez práce není oběd. Tak jsme se nejdříve pustili do dělání dřeva do táborové kuchyně. Zjistil jsem, že tamní pily na dřevo nejsou moc ostré. To ale spravily kleště. Jeden zub doprava. Druhý zub doleva. Takto stačí vyhnout zuby na celém listu pily, pila je ostrá a práce pak jde mnohem lépe od ruky. Pár dní před mým příjezdem pršelo a některá místa na tábořišti byla podmáčená. Aby se nechodilo vodou a místa se snáz vysušila, bylo třeba obstarat smrkové větve, kterými se podmáčená místa překryla. Po práci legraci, jak se dříve říkalo. Když byly splněny povinnosti, které zajišťovaly chod tábora, tak jsme si mohli začít hrát. Starší skauti a roveři pro děti připravili další etapu jejich táborové hry. Jejím cílem bylo, aby se děti naučily, které ptáky v naší přírodě mohou uvidět a jak se správně a tiše pohybovat v přírodě. Vedoucí proto dopředu v lese umístily zatavené obrázky našich ptáků. Úkolem dětí, rsp. jejich celých družin bylo běhat po lese a hledat tyto obrázky. Ptáka, kterého bezpečně poznaly, pak mohly vzít a přinést na start. Pokud obrázek našly a ptáka neznaly, tak se musely vrátit a v obrázkovém atlase jej najít. Teprve potom si pro něj mohly zaběhnout a přinést jej na start. Mezitím ale k tomu samému obrázku mohl doběhnout někdo jiný, kdo daného ptáka znal a mohl si jej vzít zrovna. Proto velmi záleželo na rychlosti a komunikaci v týmu. Celkem děti mohly najít 64 ptáků. Sám se musím přiznat, že na začátku jsem jich většinu neznal. Na závěr ale Linda všechny ptáky vyrovnala na zem a o všech dětem pověděla, jak se jmenují a kde žijí. Takový edukativní přistup měl vliv i na mne. Nyní znám už výrazně více ptáků z naší přírody, než před touto hrou.

Čas letěl jako o život a byl tu oběd. Zatímco se táborníci věnovali svému programu, tak služba v kuchyni připravila chutný oběd. Svíčkovou ani kuře kung-pao na táboře, kde se vaří na vojenské polní kuchyni, čekat nemůžete. Samozřejmostí je polévka. Měli jsme zeleninový vývar, a to prosím žádný pytlíkový, ale ze skutečné zeleniny. Hlavním jídlem bylo sojové maso se zeleninou na kari s rýží a zeleninový salát. Jídlo bylo velice chutné. Hlavně ale bylo teplé a bylo jej dost.

Tropické teploty nás po obědě zahnaly do stínu. Pustli jsme se do plánovaného batikování triček. Děvčata dětem vysvětlila, jaké efekty mohou batikováním udělat - zavázáním uzlíku soustředná kola, přeložením do spirály zase proužky nebo obdélníčky. Bílá trička se tak za chvíli s pomocí provázků změnila do neforemných hadrů. Později odpoledne je starší skautky povařily v barvě a druhý den se už děti mohly vesele procházet ve svých krásných nových batikovaných tričkách. Tato trička pak děti využily při dalším táborovém programu.

Největší bojovkou dnešního dne ale byla odpolední etapa táborové hry, kdy děti měly ve svých družinách hledat lomy, ty zabírat a plnit vodou z nedalekého potoka. Samozřejmě, že se nejednalo o skutečné lomy. Ty symbolizovaly roveři a rangers (skauti starší 15ti let, kteří se podílejí na přípravě programu pro mladší skauty) rozmístěni v hracím prostoru v lese. Každý z nich měl ešus a děti je měly za úkol naplnit vodou z potoka, kterou ale směly přenášet jen v kelímcích od jogurtu. Takto by se to mohlo zdát moc jednoduché, ale bylo třeba zvolit strategii. Družinky totiž musely nejenom hledat lomy a plnit je vodou, ale ty, které už zabraly si musely hlídat a střežit před ostatními. Důležitá proto byla spolupráce celého týmu. Děti si běhací hru v přírodě báječně užily.

Při pobytu tábora jsem byl překvapen, že i uprostřed lesa lze třídit odpad, i že existuje vzájemná úcta a přátelství jak k přírodě tak mezi dětmi navzájem.

Slunce se již přiblížilo k horizontu a bylo načase se pomalu vrátit do tábora. Připravit večeři a večerní oheň...

Moje generace neměla možnost poznat, v čem spočívá skautská výchova. Za nás byl jen „pionýr". Po návštěvě skautského tábora 2. oddílu Grovanis musím říci, že mne skautský duch oslovil a uvažuji, že mou starší dceru ke skautům přihlásím.

Chcete se podívat na můj den ve skautském táboře BLÍŽE. Podívejte do sekce FOTOGALERIÍ.

Jindřich Tauber